Boj o Walesu /Andrzej Wajda



 

 

 

Chystaný film ANDRZEJE WAJDY vzbuzuje v Polsku velké vášně
„Pan režisér bude mít čas až po koncertu Krzysztofa Pendereckého, po
deváté večerní,“ říká produkční ANDRZEJE WAJDY. „Ale nebude unavený?
Je mu přece jen pětaosmdesát …“ Místo odpovědi se ve sluchátku ozve
lehký smích.

 

 

Je něco po deváté a koncert skladatele, jenž vytvořil monumentální
hudbu pro Wajdovu Katyň, právě končí. Ve foyer se objeví drobná
postava. Bílé, do týla sčesané vlasy, černý plášť, hůlka. Je to
Andrzej Wajda. Polský režisér, jenž právě začíná točit další
celovečerní film.
Bude o muži, který je živoucí ikonou i tím, jehož, když naposledy
kandidoval na prezidenta, podpořilo jen jedno procento Poláků. O
hrdinovi, který rozhýbal domino pádů totalitních režimů ve východním
bloku a jenž byl zároveň agentem Bolkem. O Lechu Walesovi.
Wajda se filmem hodlá vložit do zásadního polského porevolučního
sporu. Sporu dvou hlavních stran Občanské platformy a Práva a
spravedlivosti (obě jsou pravicové), jež navíc čeká 9. října další
kolo boje o moc – parlamentní volby. Strana „spravedlivých“ v čele s
Jarosławem Kaczyńským léta volá po lustracích a de facto iniciovala
prošetření angažmá agenta Bolka – Lecha Walesy. Institut národní
paměti pak vydal učebnice, v nichž se polské děti učí o Walesovi jako
o agentovi. Naopak dosud vládní strana Občanská platforma, podporovaná
listem Gazeta Wyborcza Adama Michnika, zveřejňování složek tajné
policie chápe jako „posmrtný triumf Bezpečnostní služby“. Nicméně
úpornost, s jakou se „lustrátorům“ léta brání, vyvolává pochybnosti o
čistém svědomí mnohých z jejích řad.
Starý pan režisér, autor velkofi lmu Katyň, se do politického víru
dostal už po letecké havárii ve Smolensku. Byl jedním z prvních, kdo
se ohradil proti pochování zesnulého prezidentského páru Kaczyńských
na Wawelu. A nyní chce říct politice „spravedlivých“ znovu ne. Právě
filmem o Walesovi. Z tábora spravedlivých se ozývá, že chce
„svatořečit“ někoho, kdo ve skutečnosti nebyl hrdinou. Z druhé strany
zase zaznívá obava: pokud by nedělní volby vyhrála Kaczyńského strana
(zatím ztrácí několik procentních bodů), vůbec není jisté, zda by
nechala legendárního polského režiséra jeho snímek vůbec dokončit.
„Film bude do roka hotov,“ říká však v rozhovoru pro Refl ex Wajda.
A režiséra nezapře. Je zvyklý lidi na placu řídit. A i když mám ještě
spoustu otázek, ve chvíli, kdy má pocit, že toho napovídal dost, se
zvedne. Nekompromisně, ale s úsměvem popřeje dobrou noc.
A zavěšen do své čtvrté manželky odkráčí do ulic noční Vratislavi.
† † †
 

 


* Proč chcete točit film o Lechu Walesovi?

Myslím, že už je nejvyšší čas. Nejvyšší čas ten příběh vyprávět. Ne to
všechno, co se stalo potom. Chci vyprávět o tom, co se nikomu jinému
před ním nepodařilo. Byl vůdcem dělníků, a my všichni jsme byli
zvyklí, že dělníci takové role nesehrávají. Takovou roli dosud
sehrávala inteligence a ještě dřív aristokracie. Náhle se však objeví
dělník, který se stane vůdcem nejen skupiny dělníků v loděnicích v
Gdaňsku, ale vzápětí v celé zemi. Mluví jejich jménem, brání je a je
to on, kdo užívá nejlepší argumenty. Opravdovým vůdcem se stává hned
ve třech momentech – a to je šíleně důležité.

 

* V jakých třech momentech?

Jednak v loděnicích při jednáních. S vládní komisí mluvil lépe než
kdokoli jiný a určitě lépe než naši intelektuálové. I když se jej
tajná policie pokoušela zlákat … Fantasticky se mu podařilo
zorientovat, nedat se a zůstat na svém. Druhé vítězství zaznamenal
počátkem osmdesátých let, během výjimečného stavu. A potom, roku 1989,
u kulatého stolu. I když tehdy už Solidarita měla své poradce.
Nejhezčí moment je podle mě ten, kdy o něco později jede do
Washingtonu a promlouvá v Senátu. Jeho projev začíná slovy: My, národ
polský.

 

* Slyšela jsem, že to bude titul filmu.

Ne. Bude se jmenovat Walesa, ale ta slova jsou zvratem v tom filmu. A
pak ještě bude konec, jenže ten neprozradím, protože to je tajemství.

 

* Vy se s Walesou znáte osobně, pamatujete si, kdy jste se potkali poprvé?

Přijel jsem v 80. roce do gdaňských loděnic jako prezident svazu
filmařů. Tehdy jsme vybojovali s cenzurou a s politickou vládou, že
některé události (no původně jsme chtěli všechny, ale víte, jak to
bylo) … zkrátka, že se nemůže dít, aby kamery některé události
nezaznamenaly. Jednání v loděnicích signalizovala, že se bude NĚCO
dít. Takže přijela kamera, aby to natočila, a já jako prezident svazu
filmařů jsem jel dohlížet na to, aby štáb nikdo nevyhazoval. Tehdy
jsem spatřil politika, který mě zaskočil.

 

* Čím?

My všichni ve Varšavě jsme byli znepokojeni, že se ta jednání
protahují. A sovětské tanky stojí a čekají jen na rozkaz, aby mohly
vjet. To byl náš pohled. Tak se ho ptám: „Tolika jste toho v jednáních
už dosáhli, co ještě chcete? Vždyť se může stát neštěstí. Sověti mají
své zájmy, mají tanky, začne válka. Může to skončit krvavě. A pak?
Nikdo netuší, co se bude dít pak.“ Walesa mi odpověděl: „Ale ne.
Nebojte se. Tanky? Proč? Tanky nebudou!“ A mně se líbilo, že on,
ačkoli nebyl zasvěcený do nějakých zákulisních informací, měl
fantastický dar, jaký mají umělci, zkrátka měl intuici, že tanky
prostě nebudou. Takže když jsem přijel do Varšavy, všichni se ptali:
Co Walesa? A já jim odpovídal: „Walesa říká, že tanky ne.“ A protože
tomu všichni chtěli věřit, tak se to rychle rozneslo. Díky tomu se
jednání neodbyla jen na náměstích, ale přesunula se do volného svazu
Solidarity. Vláda to musela skousnout. Moment, kdy Walesa čte na bráně
v loděnicích srpnové porozumění (rok 1980), to je důležitá událost,
jež bude hrát ve filmu svou roli.

 

* Prý se na plátně objeví Lech Walesa osobně, je to pravda?

No tak to ještě nevím. Pracujeme na scénáři, máme různé nápady. Ještě
ani nevíme, kdo bude hrát. Je tu hodně fantastických herců. Nastala v
tomto směru jakási dobrá léta.

 

* Je těžké točit film o někom, kdo je živou ikonou?

Já se toho nebojím, asi proto, že jsme se na něj dívali dlouhá léta.
Já jsem pak zasedal v komisi kultury, když se on stal prezidentem. Ale
tu dobu bych chtěl oddělit, protože se mi zdá, že není třeba všechno
cpát do filmu a potřebujeme Lecha Walesu jako symbol štěstí, které nás
potkalo. Že se zrovna v naší zemi, v té chvíli, objevil člověk, jenž
to dotáhl do konce. To je příběh, který bych chtěl vyprávět.

 

* A to, co bylo později?

Ne. Myslím, že to už udělají jiní režiséři. To jsem vytěsnil z hlavy.
Víte, není možné vládnout tak, aby byl člověk „na každou sezónu“.
Walesa kdysi sehrál rozhodující roli, a co bylo, když se stal
prezidentem, to už je osobní věc a o tom nechci dělat film.

 

* Walesa spolupracoval s tajnou službou …

No jasně. To jsou nařčení z Institutu národní paměti, úřadu, který je
podle mě totálním neporozuměním. Nezakládejte ho v žádném případě.
Máte něco takového? IPN? Institut národní paměti?

 

* Máme. Ale …

No tak ho zlikvidujte. To je moje rada. A hned vám vysvětlím proč. To
je instituce, jíž manipuluje každá vláda. Když potřebují odstranit
nějakého politika, tak začnou říkat: Máme na něj složku. A to už je
jak za komunistů. Máme složku, pojďme si popovídat. To je špatná
metoda. Nicméně ano, stalo se. Lech Walesa skutečně podepsal, ale
nespolupracoval s nimi a nikomu neublížil. Nikdo nemůže přinést
jakýkoli důkaz, že by mu uškodil. Podepsal, protože na jeho místě by
podepsal každý. Z té doby pochází dalších 143 podpisů jiných lidí,
dělníků. A tehdy, v 70. letech, vláda zavírala lidi. Byl otcem dětí a
ta odpovědnost za ně … Ale pak jim řekl: Jděte do prdele. (Starý pan
režisér se upřímně rozesměje.) No, a to bude ve filmu taky.

 

* Budete spolupracovat na filmu přímo s Walesou? Je nějaká epizoda,
kterou ve filmu nechce?


Ne. To bych dělal film na jeho zakázku a já chci udělat film o tom,
jak ho vidím já. To bude můj pohled, a pokud to chce někdo jinak, ať
si to udělá sám. Ať jsou ty filmy třeba dva.

 

* Chápu ale dobře, že ten film má být protiváhou bádání Institutu
národní paměti, jenž vydává učebnice, v nichž Walesa vystupuje jako
agent Bolek?


Může být. Ano, to se mi nelíbí. To jsou vnitřní politické hry lidí,
kteří žádnou roli nesehráli. Neměli žádný podíl na vítězství
Solidarity, no nechci říkat jména … A to oni vykonstruovali z velké
části celou tu kauzu, nehledě na to, že Lech Walesa neskrýval, že měl
s tajnou policií něco do činění a že podepsal. Ale oni z toho chtějí
vyvodit úplně jiné, falešné závěry. Proč bychom tomu měli věřit? A i
to bude ve filmu. I když o ty lidi se v něm zajímat nebudu.

 

* A kdy to půjde do kin?

Chtěli bychom už v říjnu začít točit. Většina se bude odbývat ve
studiu, takže budeme točit ve Varšavě. Až padne zima, pojedeme do
Gdaňsku natáčet scény z událostí ze sedmdesátého roku, pak ze 13.
prosince 1981, kdy vláda nechala střílet do dělníků, což si všichni
dobře zapamatovali. Pak budeme stříhat. A v létě ještě plenéry, které
potřebujeme k 80. roku. Doufám, že už příští podzim bude film hotov.
To bych chtěl. No, věci se nemají odkládat. Život je krátký.

 


Rozhovor vyšel v říjnu 2011 v Reflexu