Já svého muže obdivuji /Maria Kaczynská


 

 

 


Rozhovor s první dámou Polska o jejím choti i o Katyni, kde zemřel její strýc

Praha - Po boku svého muže stojí tato drobná, rozvážná dáma už více
než třicet let. S Lechem Kaczynským zažila dobu, kdy byl disidentem, i
jeho prezidentství. Je mu oporou i nyní před prezidentskými volbami,
kdy jeho popularita klesá. Maria Kaczynská poskytla rozhovor minulý
týden, během své návštěvy Prahy.

 

 


* Vzpomínáte, jak jste se s Lechem Kaczynským seznámili? V té době byl
hádám v Polsku známý hlavně jako dětská filmová hvězda ze seriálu Dva,
co ukradli měsíc...


Jistě, pamatuji si tu dobu. Vlastně to byl on, kdo mi o tom filmu, kde
hrál s bratrem (dvojčetem Jaroslawem, pozdějším premiérem, pozn.
red.), řekl. Já o tom nevěděla.


* Opravdu? Takže jste ho dřív znala jako disidenta?

Už od začátku naší známosti působil v odborech, pomáhal rodinám
dělníků, kterým se stalo nějaké příkoří. Poznali jsme se v lednu roku
1976. Muž byl tehdy asistentem práva na univerzitě v Gdaňsku,
spřátelili jsme se. Pak jsme se sblížili ještě víc a o dva roky
později jsme se vzali. Od toho času jsme spolu. To bylo období ještě
před osmdesátými lety, tedy ještě předtím, než vypukly stávky v
gdaňských loděnicích. Tehdy radil Anně Walentynowiczové, kterou (pět
měsíců před důchodem, pozn. red.) propustili z práce. Znali jsme se
také se ženou Bogdana Borusewicze (hrdina Solidarity, dnes maršálek
Senátu, pozn. red.) Alinou. Ona už nežije, ale já si ji pamatuji jako
skromnou zdravotní sestru, která k nám přicházela domů, když
potřebovala pomoci. Můj muž se zajímal o pracovní právo. A tak to
všechno začalo. Byl pak při všech událostech svázaných s hnutím
Solidarita, v loděnicích. V té době už jsme měli dcerku.

 

* Když srovnáte Lecha Kaczynského disidenta a současného prezidenta,
změnil se hodně za ta léta?


V zásadě je stejný. Jen s sebou nese větší „bagáž“ zkušeností, je
silnější, víc toho ví. Ale je stejný.

 

* Blíží se prezidentské volby. Jak byste chtěla, aby Poláci vnímali
uplynulou éru manželů Kaczynských?


Nezáleží na tom, jestli manželů Kaczynských. Hlavně aby to vnímali
spravedlivě, tak jak to je. Svého muže jsem vždycky obdivovala a
obdivuji za to, že zvolil rovnou cestu. Že nemění názory, že v době
různých proudů považuje za důležité to, co považoval i kdysi. Je
slušným člověkem na správném místě. Bohužel často některé soudy nejsou
takové, jaké by měly být. Podle mě ale muž slouží Polsku a tomu, aby
mělo ve světě místo, které mu náleží. To znamená, je evropskou zemí.
Tedy já jsem se nikdy necítila být někde za Evropou, za Unií, ale
opravdu nemám ráda, když někdo soudí nespravedlivě. A obraz vytvářejí,
jak víte, i média. Myslím, že když se něco začalo, a něco se má
udělat, musí se pokračovat. Ale vůle národa je vůle národa.

 

* Co bylo tedy podle vás největším úspěchem Lecha Kaczynského?

Myslím, že muž sehrál významnou roli před schválením Lisabonské
smlouvy. Velkým úspěchem byla spolupráce s ostatními zeměmi, Litvou,
Lotyšskem, Estonskem, Ukrajinou. Pomoc Gruzii. Tam odjel v době
dovolené. Bylo toho hodně.

 

* Být první dámou, to chce asi každá školačka, cestujete, setkáváte se
s nejmocnějšími lidmi světa, ale je něco, co vás na té pozici upřímně
štve?


Ne! Když je ale člověk už známou osobou, pak je těžké žít soukromý
život. Lidé si myslí, že prací první dámy je jen usmívat se, setkávat
se, povídat si. Ale já se zabývám i věcmi společenskými, nemám sice
vlastní nadaci, ale podporuji ostatní nadace, lidi, zaštiťuji jejich
akce svým patronátem.

 

* Komu pomáháte?

Zajímám se o pomoc postiženým, podporuji ženy, které chtějí dělat
kariéru. Sama mám dceru, která ukončila práva a chce pracovat.
Uspořádala jsem například mezinárodní konferenci, kde se řešily
podmínky pro ženy, aby mohly pracovat, naplňovat své pracovní ambice a
zároveň se těšit i rodinou. Také podporuji mamografy. Je strašně moc
nemocných rakovinou a přitom je jasné, že když se prohlídka provede ve
správný čas, ještě se dá pomoci a i zachránit život. Zajímají mě
adoptivní rodiny i dětské domovy. Samozřejmě se na nás obracejí
organizace i s prosbou o finanční pomoc. Bohužel, lidé si často myslí,
že mám „zlatou ručku“, ale pravda je, že žádné fondy nemám. Když ale
vidím, že je někde hodně zle, snažím se pomoci.

 

* Jak je těžké dělat charitu v Polsku? Četla jsem, že na tsunami Češi
vybrali víc než Poláci. A to nás je jen deset milionů...


Opravdu? Já jsem ty statistiky neporovnávala. Ale i naši lidé se snaží
pomáhat, teď jsme třeba vyslali letadlo záchranářů se psy na Haiti.
Máme také hodně organizací, které vybírají peníze. I přímo na ulici.
Konkrétně se nám třeba podařilo postavit školu pro nevidomé ve Rwandě.
Těžko se mi ta štědrost porovnává. Ale řekla bych, že tak strašně
lakomý národ nejsme.

 

* Ještě se vrátím k postavení prezidentského páru - podařilo se vám za
ta léta navázat nějaké opravdu přátelské vztahy? Můžete prozradit s
kým?


Těžko říct, je hodně párů, se kterými je nám dobře. Hodně si ceníme
Klausových. Cítíme se tu jako doma. Mám moc ráda paní Livii. Ale máme
dobré vztahy i jinde v Evropě, měla jsem moc ráda Adamkusovy z
Litvy... Juščenkovy, Saakašviliovy, paní Evu Luise Köhlerovou z
Německa, paní Margit Fischerovou z Rakouska, milý pár je z
Portugalska... je jich opravdu hodně. Klausovy ale známe dobře.

 

* Když jsme u manželů Klausových, ví se, že mezi vámi panuje velká
shoda. Tématem, které vás rozděluje, je však Rusko. Váš strýc byl
zavražděn NKVD v Katyni, bavili jste se s Klausovými někdy na toto
téma?


Nevím, možná, probíráme různá témata. Byla jsem ale taky v Petrohradě
otevírat polský dům a tam přijela žena tehdejšího prezidenta Putina.
Byla to velmi milá návštěva, kterou si pamatuji jako zajímavou a
srdečnou. I když se v té záležitosti různíme. Já si vždycky říkám, že
lidé jsou si všude podobní a možná... chci s nimi udržovat dobré
vztahy. V Katyni zemřel první manžel mé tety. Já jsem ho osobně
neznala, ale v rodině se o té vraždě mluvilo, už jako děcko jsem
věděla, že se to stalo. Poprvé jsem byla v Katyni s mužem v době, kdy
měl Andrzej Wajda v Polsku premiéru filmu Katyň. Zasáhlo mě to.
Nejdřív jsem viděla film a pak na to místo přišla.

 

* Zmínila jste i pár Juščenkových, s jakými pocity jste sledovala
volby, v nichž utrpěli drtivou porážku?


Bylo mi smutno. Zle to prohráli. Nevím, co bude s Ukrajinou a jaké
místo si najde. Nejsem politička, ale bylo mi jich líto. Je to
přirozené, že když někdo o něco bojuje, chce vyhrát. Ne prohrát.

 

* Když mluvíme o výhrách a prohrách, kdo bude příštím polským prezidentem?

Můj muž.

 

* Ještě ani neoznámil kandidaturu...

Ne, ale vyhraje. Mám pravdu? (směje se, pak zvážní) Vím, není to tak
lehké. Uvidíme.

***
„Hodně si ceníme Klausových. Cítíme se tu jako doma. Mám moc ráda paní
Livii.“ Maria Kaczynská
 

 


* Maria Kaczynská

Žena polského prezidenta Lecha Kaczynského, který je
známý svým protiruským postojem, pochází z rodiny, jíž se osobně
dotkla tragédie v Katyni. Její strýc byl zavražděn příslušníky NKVD.
Vzděláním je ekonomka, ale pracovala také jako tlumočnice, mluvila
anglicky, francouzsky a „trochu“ i španělsky a rusky. Se svým mužem se
seznámila v roce 1976, o čtyři roky později se jim narodila jediná
dcera Marta. V roce 2005 se stala první dámou.

 

 


Rozhovor pro MF DNES vznikl v lednu 2010, tři měsíce před tragickou havárií polského prezidentského speciálu. Maria Kaczynská zemřela se svým mužem Lechem v Katyni.