Náš strýček Hitler /Elisabeth Asbrinková


 

Foto: Archiv Elisabeth Asbrinkové

ROZHOVOR SE SPISOVATELKOU, KTERÁ ODHALILA NACISTICKOU MINULOST
ZAKLADATELE FIRMY IKEA



Původně chtěla ELISABETH ASBRINKOVÁ (46), švédská spisovatelka a
televizní dokumentaristka, psát příběh holocaustu. Hlavní hrdina,
čtrnáctiletý židovský chlapec Otto, ji ale přivedl na stopu nacistické
minulosti švédského miliardáře a zakladatele známé firmy IKEA –
INGVARA KAMPRADA. Tento muž ze svého „uklouznutí“ viní babičku
Franzisku ze Sudet. „Provinění Ingvara Kamprada jsou ale mnohem
vážnější,“ vysvětluje Asbrinková v rozhovoru pro Reflex.

 

 



* Kdy jste se rozhodla napsat knihu A ve Vídeňském lese stromy
zůstávají? Jaký příběh jste chtěla vyprávět?


Motivů bylo víc. Ozvala se mi paní, která četla mou předchozí knihu.
Ta byla o jednom skandálním švédském případu a měla rovněž něco
společného s dnešními nácky a s antisemitismem. Řekla mi, že její
tatínek, Otto Ullmann, se přistěhoval do Švédska jako dítě a zůstal
tam sám, protože jeho rodičům se nepodařilo uprchnout za ním. Žili ve
Vídni. Jeho otec byl novinář, a když syn odcestoval, rozhodli se se
ženou, že mu budou do Švédska psát každý den jeden dopis. Podařilo se
jim přežít čtyři roky, první dva ve Vídni a druhé dva u vás v
Terezíně. Pak byli zavražděni v Osvětimi. A ke mně se dostaly ty
dopisy.

 

* Bylo jich prý více než pět set.

Ano. Víte, většina svědectví, jež se z těch časů dochovala, jsou od
lidí, kteří přežili. Ullmannovi ne. Když jsem viděla fotografie z
koncentráků, ty stovky mrtvých těl, říkala jsem si: Možná jsou mezi
nimi Josef a Elise Ullmannovi. Chtěla jsem jim propůjčit hlas. Nechat
je vyprávět jejich příběh. A pak jsem měla ještě jednu motivaci psát.
Když přijde na druhou světovou válku, mají Švédové selektivní paměť na
to, jak se chovali k židovským uprchlíkům. A když jsem zabrousila do
archívu, ukázalo se, že to bylo ještě horší, než jsem si sama myslela.
I to, co se týkalo rozhodnutí vlády o přijímání uprchlíků. Švédové
neměli Židy rádi. Nechtěli je tu.

 

* Jak jste se ale dozvěděla, že se Otto Ullmann přátelil s Ingvarem
Kampradem, zakladatelem společnosti IKEA?


Řekla mi to dcera Otty. Já mu říkám Otto, protože pro mě je to malý
chlapec, o kterém píšu. Otto přišel do Švédska a nejdřív byl v
sirotčinci. Když mu bylo čtrnáct let, musel se o sebe postarat, proto
začal putovat z farmy na farmu. V sedmnácti, na začátku roku 1944,
požádal o práci na statku Kampradových. Otto a Ingvar se skamarádili a
přátelili se zhruba dalších deset let. Otto se ocitl v prvním týmu
pracovníků IKEA a byl Kampradův nejbližší spolupracovník. Tohle
všechno jsem věděla, když jsem se rozhodla na knize začít pracovat.

 

* A pan Otto Ullmann ještě žije?

Ne, zemřel roku 2005.

 

* Začala jste pátrat v archívech a našla jste složku švédských tajných
služeb, jež se věnovala Kampradovi. Co jste se tam dočetla?


O tom, že se Kamprad zapletl s fašistty, se vědělo už dřív. A mě
nejvíc zajímalo, jak to jde dohromady … Jak to, že se sympatizant
podobné ideologie, člověk zapletený do nacistického hnutí, člověk,
jehož otec byl nacista a nenáviděl Židy a jehož babička milovala
Hitlera, jak mohl kamarádit s někým, kdo na vlastní kůži pocítil
důsledky těchto myšlenek. Ingvar Kamprad se s Ottou seznámil v době,
kdy jeho rodiče byli v koncentračním táboře v Terezíně. A během jejich
přátelství se Otto dozvěděl, že je nacisté zavraždili v Osvětimi.
Kvůli ideologii, s níž Kamprad sympatizoval. Tomuhle tajemství jsem
chtěla přijít na kloub. Nevím, jestli je Kamprad antisemita, nikdy
jsem ho nic takového neslyšela říkat, ale tohle pro mě zůstalo
tajemstvím.

 

* Nenašla jste ani náznak odpovědi?

Snažila jsem se prozkoumat to období a vypátrat, jak hodně v tom byl
namočený. A tak se stalo, že jsem se dostala i do složek švédské tajné
služby – SÄPO. Věděla jsem, že se o to zajímali už lidé přede mnou,
ale nenapadlo mě, že by tu složku přede mnou nikdo nečetl. Když jsem
ji však otevřela, a bylo to jen pár dokumentů, bylo mi jasné, že tohle
ještě nikdo neviděl. Nebylo známo, že by tajná služba Kamprada
sledovala. Na složce figuroval nápis: Nacista. Kamprad byl roku 1943
členem SSS (Svensk Socialistisk Samling), švédské nacistické strany,
nebyl tedy jen sympatizant, ale člen číslo 4014. Tajná služba ho
musela považovat za zajímavého, protože jinak by neotevírala jeho
dopisy a nečetla je. Bylo mu tehdy 16–17 let a psal v nich, že
rekrutuje nové členy a že chce věnovat svůj čas práci pro stranu.
Ingvar Kamprad se za to už dříve omluvil. Řekl, že to byla mladická
nerozvážnost. Když jsem ale našla tyhle dokumenty, uvědomila jsem si,
že mám v rukou důkaz o tom, že to bylo mnohem víc. Stát se členem,
rekrutovat nové příznivce, to je přece aktivní politická volba, to
není žádná nerozvážnost. V ten moment se tajemství jeho vztahu k
Ottovi stalo ještě záhadnějším.

 

* Měla jste možnost se Kamprada na to zeptat?

Ptala jsem se ho víckrát. Věděl, že píšu o Ottovi, a protože ho měl
moc rád, dal mi exkluzívní rozhovor. Byl laskav, setkal se se mnou v
centrále IKEA ve Švédsku. Bavili jsme se asi dvě hodiny. Ptala jsem se
ho na to asi dvakrát nebo třikrát, ale zdálo se mi, že jsem tu odpověď
nepochytila. Takže jsem se ptala pořád dokola. Nakonec jsem mu řekla:
Zajímá mě, pokud mi rozumíte, jak jste, když jste si myslel, že jsou
nacistické názory správné, mohl v tutéž chvíli být blízkým kamarádem
někoho, kdo trpěl následky těchto myšlenek? Tak zněla moje otázka. Pak
jsem zmínila jeho kontakty s Perem Engdahlem, vůdcem švédského
fašistického hnutí (Nysvenska rörelsen), které Kamprad finančně
podporoval. A prokazatelně sponzoroval vydání nejméně jedné z knih
tohoto muže, který štval proti Židům. Ingvar Kamprad tehdy odpověděl,
že v tom nevidí žádný protiklad, že pro něj je Per Engdahl skvělý
člověk a že si to bude myslet, dokud bude žít.

 

* Co na to Švédové, když jejich ikonický miliardář, zakladatel firmy
IKEA, otevřeně blahořečí vůdce fašistů?


Největší reakce se vázala k tomu, že byl členem nacistické strany. To
totiž ukazuje velmi konkrétně, jak hodně se v tom namočil. Co se týče
Pera Engdahla, jemuž vloni vyjádřil podporu, lidé ve Švédsku o jeho
aktivitách neměli moc představu. Vysvětluji to v knize, Engdahl je
velmi důležitá osoba, a to hlavně po válce. Řeknu vám krátce, co je
zač. Byl fašistickým vůdcem během války a po ní, první, co udělal,
bylo, že v roce 1945 organizoval záchranu nacistů, kteří prchali z
vězení, pomáhal jim utéct před spravedlností.

 

* Tý jo.

Tý jo, to je to slovo. Engdahl jim pomáhal dostat se do Argentiny a do
západního Německa. A v roce 1947 v Kodani začal organizovat extrémně
pravicová hnutí v Evropě, aby znovu nabrala na síle. A už v roce 1950
pořádá sjezd nacistů a fašistů v Římě, jsou tam všechny tehdejší
organizace a Per Engdahl je klíčovou osobou a autorem programu. Totéž
dělá o rok později ve švédském Malmö. Je to člověk, jenž po válce
nahradil termín rasa, který se po válce nemohl používat, a zavedl
termín kultura, což zdomácnělo v extrémně pravicových hnutích doposud.
Když tedy vloni Kamprad vyjádřil loajalitu tomuto muži, lidi teprve
pochopili, co to znamená.
Nebo jim to teprve dojde, pokud si přečtou moji knihu. Část lidí byla
v šoku z toho, co má Kamprad za sebou. Avšak Švédové, kteří o druhé
světové válce moc nevědí, znají Kamprada jako symbol Švédska, ikonu,
co vytvořila mnoho pracovních míst, ti na mě jsou naštvaní. Že házím
špínu na starého muže, jenž toho pro Švédsko tolik udělal, víc než já
kdy v životě udělám.

 

* Nevytvářel na vás Kamprad nátlak, abyste tu knihu nevydávala?

Ne. Ne. Ne. Důležité je, že jsem jim přepis rozhovoru dala už v lednu,
věděli, co v knize bude. Měli osm měsíců, aby zareagovali. Nic jsem
nezakrývala, otevřeně jsem jim dala vědět, co v té knize budu řešit.
Měli jedinou připomínku: požádali mě, abych vynechala informaci o
lécích, jež Ingvar Kamprad užíval. Zdálo se jim, že není nutné to
zveřejňovat. S tím jsem souhlasila a odstranila to. To, co se týkalo
Pera Engdahla – měli osm měsíců na to, aby se vyjádřili. Neudělali to.
Ale nevytvářeli na mě žádný tlak.

 

* Kamprad měl babičku Franzisku, která pocházela ze Sudet, jež se
nacházejí na českém území. Mluvil s vámi o ní?


Ano. Verze Ingvara Kamprada je, že se ocitl pod vlivem babičky. Ona
pro něj byla velice důležitá, byli si velmi blízcí. Ingvarova mladší
sestra si stěžovala, že mu babička vždy nadržovala, rozmazlovala ho,
dávala mu dárky. Byla to ta babička, která milovala Hitlera, a
nazývala ho dokonce „strýček Hitler“.

 

* „Strýček Hitler“?

Ano, je to docela šokující, ale tohle říkal sám Kamprad, jenž tvrdil,
že se začal v těchto hnutích angažovat pod jejím vlivem. Když ale
ještě v roce 2010 obdivujete Pera Engdahla, nemůžete za to vinit svou
babičku. Tím spíš, když vám je 85 let a jste hlavou jedné z
nejúspěšnějších společností planety. To myslím nejde.

 

* Kampradova babička se podle vás narodila v Radonicích. Kdy odešla do Švédska?

Ingvar Kamprad se narodil roku 1926 a jeho prarodiče přišli do Švédska
roku 1896.

 

* Nicméně Kamprad řekl v jednom z rozhovorů, že byl na návštěvě u nás,
někde u Mostu, v těch zlých časech, tedy předpokládám za války …


Ona měla v Sudetech příbuzné, byli chudí, mluvili německy a nechtěli
být součástí Československa. Takže, a Kamprad mi to sám řekl, byl pro
babičku absolutně nejšťastnější den, když Hitler rozbil
Československo. Uspořádala velkou party, sezvala všechny na kafe.
Zkrátka cítila potřebu oslavovat, že „strýček Hitler“ přišel do Sudet.
Měli doma Mein Kampf, četli nacistické časopisy. Takže se k tomu
Kamprad dostal poměrně brzo, ale nejde všechno donekonečna svádět na
to, že to byla chyba jeho babičky.

 

* Myslíte, že vaše kniha ovlivní byznys společnosti IKEA?

Už se to stalo. Rozhovory se mnou dělali reportéři z celého světa, z
agentur, jimiž se ta zpráva šíří k hodně lidem. A IKEA má z toho
velice špatnou reklamu. Nadace IKEA oznámila, že hodlá darovat
největší obnos v historii OSN na uprchlický tábor Dadaab v Keni, kam
utíkají lidé před hladomorem v Somálsku. Dvaašedesát miliónů dolarů.
Ve švédských novinách analytici nyní píšou, že nutnost projevu dobré
vůle zapříčinila moje kniha.

 

* Mám gratulovat?

Pokud je to pravda … Noviny píšou, že prý moje kniha vydělala 62
miliónů dolarů pro Afriku. IKEA zřejmě měla najednou velkou nouzi o
dobrou, pozitivní publicitu.

 

* Vaše kniha se jmenuje A ve Vídeňském lese stromy zůstávají. Co ten
název vlastně znamená?


Ullmannovi byli rodina jako každá jiná. Měli rádi sport, táta se synem
hráli fotbal. Společně chodili na pikniky. Vídeňský les je místo, kam
chodili na procházky, kde sedávali pod stromy. Ty stromy tam jsou
dodnes, ale něco není jako dřív. Ti lidé zmizeli, byli zavražděni.