Poláci byli vychováni ve schizofrenii /Jan Englert


 

 

 


Poprvé ho režisér Wajda obsadil jako kluka, o 50 let později mu hrál
JAN ENGLERT ve filmu Katyň generála. „Katyň z doby před 70 lety
sloužila lži, současná Katyň, jak se zdá, bude sloužit pravdě,“ říká
polský herec.


Hrál polského generála ve filmu Katyň Andrzeje Wajdy, v tom, který
nyní houfně kupují televize z celého světa. Umělecký šéf varšavského
Národního divadla Jan Englert MF DNES prozradil, že i on měl být na
palubě letadla, které se zřítilo minulou sobotu nad Smolenskem.
 

 


* Díval jste se na film Katyň, když běžel v televizi po leteckém
neštěstí u Smolensku?


Ne. Nechtěl jsem. Polským novinářům jsem to neřekl, ale měl jsem tím
letadlem také letět... Kancelář prezidenta mi to nabídla, ale já jsem
to odmítl, měl jsem práci. V určitém slova smyslu jsem tak byl jednou
nohou na onom světě. Mohl jsem se tam ale ocitnout jako kolega Janusz
Zakrzenski. On hrál generála Pilsudského při všech možných
příležitostech a uvěřil, že je jediným hercem, který je Pilsudskému
podobný, tak se k té delegaci přidal.

 

* Byli jste přátelé?

Ne. Nepřehánějme. My Slované máme tendenci věci a zejména tragické
události mytizovat, ale myslím, že tady se žádná mytizace nehodí.
Všichni se podivují nad tou osudovostí, která se vznáší nad Katyní,
nad polskou historií, nad tím, jak se v ní může pořád dokola něco tak
dramatického, spektakulárního dít. A když někdo zemře, člověk se ptá,
čemu má tohle sloužit. Katyň, ta z doby před 70 lety, sloužila lži.
Současná Katyň, jak se zdá, bude sloužit pravdě.

 

* V jakém smyslu?

V tom, že Rusové konečně přiznali, co se tam tehdy stalo.

 

* To udělali už dříve...

Nikdy nevydali tak jasné oficiální stanovisko. Medveděv se zřekl
stalinistické čistky poprvé. V sobotu v době katastrofy shodou
okolností slk běžel film Katyň v polské televizi a v neděli pak na
prvním programu v ruské é televizi. Rusové ho ukázali - svému národu v
hlavním vysílacím čase a z toho, co vím, jej vidělo víc než osm
milionů lidí. To je akt sloužící pravdě. Možná bylo potřeba až tak
velké oběti, aby 98 televizí požádalo o kopii. Ale nejde o film. Jde o
to, že se lidé konečně začali o Katyň zajímat. Ve světě to dlouhá léta
brali na lehkou váhu, nikdo nechápal nechuť Polska rozvíjet vztahy s
Ruskem. Nejhorší bylo, že se o Katyni nemohlo půl století ani mluvit.
Byli jsme vychovaní ve schizofrenii, ve škole mi vyprávěli jednu
verzi, doma úplně jinou. Stejně tak se neví o varšavském povstání.
Moje rodina při něm skoro vymřela. A já, když jsem byl malý, litoval
jsem, že jsem se nenarodil dříve, abych mohl také zemřít za vlast.

 

* Opravdu?

Já jsem ještě z té generace šílených polských romantiků, dnes mi to
připadá směšné, ale ten stav mysli si ještě pamatuji. Vyrůstal jsem ve
staré Varšavě, vybombardované po válce, to byla pustina plná hrůzy.
Léta jsme tu nacházeli ostatky lidí, zbraně. A lidé ve světě o tom
nevědí. Vybombardování Varšavy byl idiotismus, zemřela přitom celá
polská elita, a koho nezabili, toho dodělal Stalin nebo jej odvezli na
Sibiř. Ale ani to bych nedémonizoval. V mém věku už jsou lidi buď
fanatici, nebo skeptici, já jsem skeptikem. Důležité je objektivizovat
a posuzovat to racionálně.

 

* Jak jste se připravoval na roli generála ve Wajdově Katyni?

Nepřipravoval jsem se. Nemusel jsem. V té tradici varšavského povstání
a Katyně jsem vyrostl a roli přijal jako povinnost. Nikdo z nás se
nebavil o penězích, o termínech. Nešlo o to, hrát, ale být tam.
Připravoval jsem se tedy p j y v jistém slova smyslu desítky let. Hrál
jsem u Wajdy už v roce 1956, skauta, bylo mi tehdy třináct. A po
padesáti letech jsem ze skauta povýšil na generála.

 

* Jak se s ním spolupracovalo?

Umí si mistrovsky vybrat spolupracovníky a výborně obsazuje role. A
pak prakticky jako by nebyl. Není z těch režisérů, kteří by člověka
nutili, aby hrál tak, jak on chce. Jen řekne, o co mu jde, na place
je, ale není exekutor. Když pracujete s Wajdou, to je jako by člověk
vešel do salonu. To se dnes stává málo. Mladí tvůrci mají pocit, že
jak do pondělí neudělají kariéru, už se jim to nepovede. Ostatně tak
to v umění dnes je, je víc graffity než dobrých olejomaleb. Taky nás
změnil internet, dnes je lepší o prožitcích informovat než je mít.

 

* Když jsme mluvili o mytizaci a Wajdovi, četla jsem, že Wajda
protestuje proti tomu, aby byl prezidentský pár pohřben v hrobce králů
na Wawelu. Co si o tom myslíte vy?


Musí uplynout trochu času. Nyní je ta debata příliš emocionální.
Neracionální. Za dva týdny bych řekl, že by tam být neměli, jako
Wajda. On s tím vyskočil dost brzo. Ztratí část velebitelů. Drama
lidské, veřejné, sto osob, které tam zahynuly, to překračuje
racionální rámec, navíc to spojení s Katyní je všechny heroizuje. Ale
ten heroismus je náhodný. Opravdu. Představte si: hrál generála v
Katyni a zahynul v Katyni. Nabalila by se na mě legenda, ale změnilo
by to něco lege v tom, jak jsem žil, co jsem dělal? Nic. Jenže my
Poláci potřebujeme neustále nějaké symboly. Symboly z nebe, pk něco,
co by nás utvrdilo v tom, že jsme lepší...

 

* Než kdo?

Než doopravdy jsme.

 

* Kdyby někdo přišel se scénářem, jaký se odehrál minulou v s sobotu,
co byste mu řekl?


Kdyby někdo přinesl scénář o tom, že skoro celá vláda zahyne ve
chvíli, kdy jede vzdát hold jiným zemřelým, to by každý odpověděl, že
takové věci se nedějí. Že to je nelogické, že se to stát nemůže. Ale
tady se to stalo, což je natolik efektní, že dřív nebo později to
někdo napíše. Ovšem z hlediska scénáře by se nejspíš uvažovalo o tom,
že by to letadlo mohl někdo schválně sestřelit. Ale v sobotu se to
stalo mnohem prostším způsobem. Pilot se snažil přistát v nevhodných
podmínkách. Byl pod tlakem, že všichni čekají...

 

* A kdyby vám Wajda nabídl roli v takovém filmu, vzal byste ji?

Wajda by to především netočil. Umění potřebuje perspektivu. A tu nyní nemáme.
 

 


Jan Englert

Polský herec se narodil ve Varšavě v roce 1943. Ve filmu
debutoval už ve čtrnácti letech. Režisér Andrzej Wajda ho obsadil do
svého snímku Kanal. I když snil o povolání sportovního komentátora,
nakonec u filmu a divadla zůstal. Vystudoval varšavskou Akademii
dramatických umění. Zahrál si třeba ve snímcích Dr. Judym, Akcja pod
Arsenalem nebo Komedia manzelska. Od roku 1997 působí v polském
Národním divadle. Obsazován je většinou do vedlejších rolí, naposledy
zazářil ve Wajdově filmu Katyň, kde představoval generála, a snímku o
polském katolickém knězi Jerzy Popieluszkovi.
Jan Englert se v Polsku více proslavil v divadle než v televizi.
Nejdříve hrál v Polském divadle, od roku 1997 působí v Národním
divadle. Film Katyň, který vypráví o masakru polských důstojníků
sovětskou armádou, byl v roce 2008 nominován na Oscara za nejlepší
zahraniční film. Cenu však nezískal.


 


Rozhovor vyšel v MF DNES v dubnu 2010