Sprejer z Káhiry /GANZEER


 

Autoportrét

Egyptská revoluce pohledem grafiťáka GANZEERA.

 

Říká si GANZEER a maluje po zdech Káhiry. Kde se objeví, tam se
zjevují tváře „mučedníků“ zavražděných během egyptské revoluce. Ganzír
znamená řetěz u kola. Muhammad Fahmy tu přezdívku zdědil. Původně si
tak říkala skupina grafiků, která chtěla společně „roztočit kolo
změn“. O CO JDE MLADÝM ARABŮM? Proč se Egypťané bouří i po pádu
Husního Mubáraka? O tom Ganzeer vyprávěl na Kongresu evropské kultury
v polské Vratislavi.

 

 


* Bylo těžké dělat v Egyptě před revolucí graffiti?

Ano. Ne kvůli policii, ale kvůli lidem na ulici. Káhira je fakt
nacpaná lidma, žije jich tam přes dvacet miliónů, takže ulice nejsou
nikdy prázdné.

 

* A pořád se někdo dívá …

Pořád se dívají stovky lidí. Sledovali mě, i když jsem maloval na
polorozpadlou zeď, vyptávali se: Copak to tu děláš? Co to znamená?
Zkrátka obtěžovali. Během revoluce zdi Káhiry graffi ti doslova
zaplavila a Egypťani si zvykli na to, že vidí někoho se sprejem v ruce
… Lidi se ale pořád ještě zajímají, co tím chci říct, proč to dělám.
Jestli to není moc radikální, moc nacionalistický, moc patriotický …
 

* Co se na zdech Káhiry objevovalo konkrétně?

Bylo tam hodně sloganů: Pryč s Mubárakem. Když pak odstoupil, začalo
se objevovat hodně patriotických sloganů: „Zvedněte hlavu, jste
Egypťané!“ A bohužel hodně provojenských sloganů, protože lidi si
mysleli, že armáda vykopla Mubáraka, stála lidem po boku. Teď se to
ale mění, zdá se, že vojenský režim taky není to pravé, takže se nyní
začala objevovat graffi ti, jež ho kritizují.

 

* Třeba tvůj obrázek – Nová maska demokracie …

Udělal jsem to jako nálepku. Zobrazovala masku svobody, kterou
vojenský režim nasazuje lidem. Maska má sice křídla, ale zakrývá oči a
uši. Chtěl jsem tím vyjádřit, že tahle svoboda je jen kosmetická. Že
to není opravdová svoboda.

 

* Za tohle tě zavřeli?

Jo. Ale byl to spíš dlouhý den plný politických diskusí.

 

* Poprvé za mřížemi, po revoluci?

Poprvé, po revoluci. Je to celkem ironie. Stalo se to v květnu, ale ne
proto, že by po mně vojenský režim nějak systematicky šel. Lidi v
ulicích Káhiry byli po revoluci velmi provojensky naladěni. Když tu
nálepku uviděli, začali na mě křičet: „Ukážeš tohle svýmu tátovi?“
Mysleli si, že jsem nějaký Mubárakův pohůnek. A já: „Jak to myslíte?“
Lidi tahle nálepka naštvala, obklopili mě, strhla se hádka, chvíli to
vypadalo, jako by mě chtěli lynčovat. Člověk, jenž řídil dopravu,
zavolal policii, aby to vyřešila. Ta přijela, ale nevěděla co se mnou.
Posadili mě do auta a vozili mě po městě asi dvě hodiny. Nevěděli, kam
mě odvézt. Čekali na rozkaz z vysílačky, asi se jim to nikdy předtím
nestalo, že by zatkli někoho kvůli nálepce. Znělo jim to samotným
hloupě. No a mezitím se zmobilizovali lidi na Facebooku na Twitteru …
a žádali moje propuštění, udělali si z mé nálepky plakáty, vyrazili do
ulic a křičeli: Pryč s armádou! Já jsem byl zatím v její péči.
Povídali jsme si, nabídli mi colu. A pak mě pustili.

 

* Volby v Egyptě měly být v září. Pak v říjnu. Teď už jsou odložené na
listopad. Co to znamená?


Na volby je trochu brzo. Politické strany neměly moc času, aby
přemýšlely o svých strategiích. Soustředí se na nahánění hlasů,
předhánějí se, kdo bude mít víc billboardů. Snaží se navzájem
překřičet.

 

* Žádný lídr na obzoru?

Byla to revoluce lidí. Pak se všichni začali ptát: S kým máme jednat?
Žádný lídr není. Kdyby se na něm lidi shodli, tak by s ním vojenský
režim už dávno jednal. Ale pro lidi je hlavní ta struktura, to, jak má
demokracie vypadat.

 

* A netěží z toho chaosu Muslimské bratrstvo, nemůže se to zvrhnout do
nějaké extrémní formy?


Myslím, že takhle přesně uvažoval vojenský režim, že za tím stojí
Muslimské bratrstvo, jež bývalo nejpopulárnější opoziční stranou. Ale
Muslimské bratrstvo nemá lidi pod kontrolou, takže se to nemůže nikam
zvrhnout. Mají nějaké příznivce, ale je to menšina. Dělají charitu,
což lidi přijímají, protože jsou chudí. To ale neznamená, že si je
koupí.
 

 

* Maluješ na stěny domů v Káhiře portréty lidí, kteří zemřeli během
nepokojů. Sbíráš i jejich příběhy?


Příběhy ne. Sbírám jejich tváře. Jejich výrazy. Většinou je hledám na
internetu. Chtěl bych je namalovat všechny, je jich víc než osm set.
Ale občas musím dělat i jinou práci, reaguju bezprostředně na
politickou situaci, teď zrovna kreslím karikatury proti vojenskýmu
režimu. Mučedníky můžu dělat i později.
 

 

* To máš hodně práce … Dost turistů a novinářů dostalo v Egyptě holí,
jaká je situace teď? Jak se místní stavějí k lidem, kteří jsou ze
zemí, jež podporovaly Mubáraka?


Během revoluce to byla taková špinavá strategie vládnoucí strany,
snažili se zmást lidi, rozptýlit jejich motivy … Říkali, že mezi
revolucionáři je hodně cizinců a špiónů. Snažili se jim vsugerovat, že
tahle revoluce nevychází z naší země. A hodně Egypťanů tomu uvěřilo,
téměř přes noc pak začali podezřívat lidi, kteří vypadali jinak,
mluvili třeba s přízvukem. Začali se chovat divně nacionalisticky.
Myslím, že už se to trochu uklidnilo, ale upřímně, trochu je to
přítomné pořád. Třeba státní televizi, již sleduje 70 procent lidí,
nyní střeží tanky a uvnitř je generál, který hlídá pořady a vysílání.
Pouštějí tam do éteru drby, že v Srbsku se cvičili žoldáci, kteří
revoluci vyprovokovali za prachy. Snaží se zpochybnit aktivisty a
revolucionáře tím, že mají zahraniční zájmy.

 

* A turisti?

Jezdí teď hlavně revoluční turisti. Chtějí vidět Tahrír. Ale je jich
míň než dřív.

 

* Proč jste se bouřili vy mladí? Chcete být na Facebooku, mít iPady,
cestovat, svobodu slova?


Celé to vysublimovalo ve tři hlavní požadavky, jež lidi skandovali:
důstojnost, svobodu a sociální spravedlnost. Lidi chtějí, aby se k nim
úředníci chovali slušně. Není to moc příjemný, když jdete na úřad a
tam vás přehlížejí, ignorují, nebo dokonce šikanují. Chceme dobré
zdravotnictví, slušnou veřejnou dopravu. Chceme říkat, co si myslíme.

 

* Totéž, co pociťoval zelinář Muhammad Búzizi, který se upálil v
Tunisku a odstartoval jasmínovou revoluci?


Měli jsme v Egyptě podobný případ. Chálida Saída brutálně zmlátila a
zabila policie v Alexandrii a jeho případ stále není vyřešen. On je
symbolem člověka, jenž byl zabit za to, že chtěl říct svůj názor. Bylo
to pár let před revolucí a pár měsíců před událostmi v Tunisku.
Egypťani vyšli do ulic a namalovali jeho portrét na bránu ministerstva
vnitra.

 

* Graffi ti jako součást svobody slova jsme byli zvyklí vídat z
arabských zemí hlavně po zdech na západním břehu – v Palestině. Když
si ale člověk čte ty vzkazy, působí to na něj jako zahraniční
aktivistický myšlenkový import. Píše se tam anglicky o berlínské zdi,
jsou tam německé parafráze Kennedyho: „Ich bich ein Palestiner.“ Jak
se na tenhle street art díváš? Nemáš pocit, že za Araby mluví někdo
jiný? Že tohle není váš hlas?


Řekl bych, že zeď mezi Izraelem a Palestinou je dokonce mnohem horší
zeď, než byla ta berlínská. Stavějí ji lidi, kteří kradou a okupujou
půdu. Ale východní Němci a západní Němci? Pořád to byli Němci.
Izraelci tu zemi systematicky zmenšují …

 

* Takže bys tam napsal jestě něco ostřejšího?

Jasně. Tihle lidi okupují zemi, jež jim nepatří. Je fajn, když do
Betléma přijede Banksy. Pak je jasné, že te nhle pohled s Palestinci
někdo sdílí, že i lidi za hranicemi vidí problém. Izraelci pořád
stavějí nelegální osady. Je to směšné, že lidi volají, aby někdo svrhl
Saddáma, a přitom ignorují, co dělá Izrael. To je divné.

 

* Egypt měl s Izraelem mírovou smlouvu. Nehrozí teď, že se situace zdramatizuje?

Já bych si to přál. Zrovna nedávno Izraelci zastřelili „náhodou“
egyptské vojáky, chtěli totiž zabíjet lidi v Gaze, což je zřejmě ok.
Egypťani protestovali před izraelskou ambasádou, ale egyptští vojáci
přišli a ještě ty protestující zbili. Pak zbudovali velkou zeď kolem
izraelské ambasády. Vojenská junta, která zemi vede, dělá evidentně
všechno v zájmu Izraele, nikoli Egypta.

 

* Izrael je vklíněn mezi země, jež by ho nejraději viděly zmizet z mapy.

Možná by měl přestat napadat všechny okolo!

 

* Vraťme se radši ke street artu. Je to těžká „práce“?

Někdy docela jo. Třeba, když dělám nějaký výjev v reálné velikosti.
Nedávno mi s jedním takovým pomáhalo asi patnáct dvacet lidí. Jen
vymyslet a rozvrhnout ten obrázek trvalo asi den. Pak jsme museli
vyrobit velké šablony, což zabralo osm nebo devět hodin. Sestavit a
dvakrát nastříkat – další osmihodinovka ...

 

* Jaké tvoje graffi ti v ulicích Káhiry teď nejvíc vystihuje situaci v Egyptě?

Právě tohle, o němž jsem mluvil. Je to tank, který míří na chlapíka,
co jede na kole a veze chleba.

 

 


Rozhovor vyšel roku 2011 v Reflexu