Stopy bratří Bártů /Česko

 



Foto: Tomáš Tesař

VÍT I MATĚJ BÁRTOVI NA CESTĚ ZA VZDĚLÁNÍM PODLE VŠEHO ŠVINDLOVALI. PODVOD JIM POSVĚTIL I MATEMATIK ZLOČINU, RESPEKTOVANÝ KRIMINALISTA PROFESOR JIŘÍ STRAUS



V POTEMNĚLÉ, vykachlíkované chodbě se rozléhají kroky. Pootevřenými
dveřmi je vidět do studoven zalitých odpoledním sluncem, v nichž
stolky a židle působí jak zažloutlá pohlednice z časů minulých.
Ideální interiér pro natáčení Třiceti případů majora Zemana. Akadémia
Policajného zboru Slovenskej republiky na periférii Bratislavy. Těžko
si představit, jak v obstarožních lavicích vysedávají dva ambiciózní
aspiranti na titul JUDr. se šátečkem uvázaným pod bradou,
bratři Vít a
Matěj Bártovi.

 

 


„Tak tady to máte,“ podává mi knihovnice dvě rigorózní práce.
Řeší se v nich stopy, které zanechal pachatel na místě činu. Pak už se
chodbou rozléhá jen dýchavičné vrnění kopírky a klapot podpatků
znuděných knihovnic. Hlavou mi běží, jak asi práce zhodnotí průkopník
oboru trasologie a biomechanika – soudci i vyšetřovateli respektovaný
profesor Jiří Straus. Celebrita mezi kriminalisty, přezdívaná
matematik zločinu. Proslavil se i ve světě tím, že dokáže usvědčit
člověka podle chůze. Její vzorec je podle Strause stejně jedinečný
jako otisk prstu. Když dolistuji na konec první rigorózky, narazím na
obálku. Je v ní posudek. Vida. Profesor Straus už se k práci Víta
Bárty, a jak vzápětí zjišťuji, i Matěje Bárty vyjádřil. A nemůže si je
vynachválit.
„V rigorózní práci autor podrobně analyzoval pojem kriminalistické
biomechaniky … Tvůrčím způsobem jsem využil i řízený rozhovor s
odborníky,“ přechází Straus plynule z třetí osoby do první. Překlep?
Freud? Chválí si snad svou vlastní práci?

 

 

XEROJUDŘI

Čtení je to zajímavé. V rigorózní práci pan VB například správně
poznamenává, že, řečeno slovy profesora Strause, „stopy bosých nohou,
i když mohou poskytovat velmi cenné informace (zprávy), mají zpravidla
malý praktický význam vzhledem k jejich výskytu v našich podmínkách,
ovlivněných jak klimatickými, tak sociálními vlivy“. Krom toho, že
tedy Vít Bárta zjistil, že nejsme křováci a nechodíme loupit, krást a
vraždit bosí, však také prokázal, že umí zdatně kopírovat.
Strany 76–83 jsou s minimálními úpravami kapitolou ze skript profesora
Strause Biomechanické metody identifikace osob z roku 1996, včetně
vypočítaných grafů. A autor nebyl ani tak duchapřítomný, aby pozměnil
aspoň nadpis kapitoly. Na tato skripta muž, jehož iniciály se shodují
se značkou Veřejné bezpečnosti, neodkazuje v citaci. Jejich existenci
zatajil i v seznamu použité literatury.
Práce mladšího z Bártů, Matěje, který se stal před přejmenováním šéfem
nechvalně známé agentury ABL, je ještě troufalejší. Ačkoli ji Straus
hodnotí na čtyřech stranách svého posudku jako „vynikající“, jíž se
nedá nic vytknout a již nelze než doporučit pro udělení titulu JUDr.,
svá slabší místa má.
Předposlední kapitola práce Matěje Bárty (asi 10 stran) je totožná s
předposlední kapitolou rigorózní práce Víta Bárty.
Strany 15–28 jsou citací Strausovy učebnice kriminalistické trasologie
z roku 2004, vesele se kopíruje znovu od strany 47 do strany 51, dále
pak 53–57. A to zcela bezostyšně, porovnáme-li alespoň snahu autora
práce Víta Bárty změnit řazení odstavců a občas zmást jinou formulací
první a poslední věty odstavce. Poznámkový aparát je minimálně v
těchto pasážích práce fiktivní.
Předmětem xeroxování je i víc než desítka obrázků. Tohle oponent
práce, i kdyby psal posudek v úplném bezvědomí, nemohl přehlédnout.
(Natožpak žáka, který ho vykrádá, ještě vychvalovat.) A také, zdá se,
nepřehlédl.
Když už byl postarší text pro potřeby Bártovy rigorózky roku 2006
znovicírován, vydává jej pro velký úspěch profesor Straus opět pod
svým jménem tentokrát v učebnici kriminalistická technika roku 2008. O
tom, že by se na textu podílel novopečený JUDr. Matěj Bárta, se v
seznamu literatury zvídavý čtenář nic nedozví. Snad jen, že by se
existence Bárty skrývala pod zkratkou a kol. (rozuměj Straus a
kolektiv).
Je dost pravděpodobné, že v letech 2003 a 2006, kdy práce vznikly, se
dva mladí, movití, leč ještě neznámí studenti kriminalistiky ani
neobtěžovali, aby texty svého učitele prokládali vlastními úvahami.
Snad jen, že by byli geniální matematici a dokonalí stylisté. Práce
jsou totiž celé napsané jednotným stylem, jenž se nápadně podobá dikci
knih profesora Strause, a to včetně charakteristických chyb. Například
toho, čemu se v lingvistice říká vyšinutí z větné vazby. Hřeší jím
většinou lidé, kteří toho mají hodně co říct. Třeba jako Straus.
Refl ex požádal o supervizi i kriminalistu, který se zabývá vědou o
stopách. Jeho verdikt zněl jasně: ten případ smrdí korupcí. Hlavními
podezřelými jsou bratři Bártové na jedné straně, na té druhé oponent
prací profesor Jiří Straus a vedoucí práce, slovenský profesor Václav
Krajník (od něhož mimochodem Jiří Straus dostal poslední dva tituly –
prof. a DrSc.).
Na Státním zastupitelství pro Prahu 5 jsme proto nahlásili podezření z korupce.
Od soudu pro Prahu 5 už jednou Vít Bárta odešel s podmínkou za
uplácení. Přičemž jsme se my všichni dozvěděli, že půl miliónu je pro
něj to co pro jiné pětistovka.

 

 

MATEMATIK ZLOČINU

Sundá si sako, vyhrne rukávy a zapne počítač. V kavárně na pražských
Vinohradech profesor Straus vypráví o biomechanice a trasologii. Mluví
zapáleně, nezapře pedagogický talent.
Usmívá se spokojeně, když líčí, jak přestože jsou otisky prstů známé
víc než sto let, pachatelé je za sebou stejně nechávají. „Nezametají
stopy, protože zkrátka nevěří, že je někdo někdy odhalí.“
Vypráví, jak jeho figuranti skáčou do bazénu s vodou a on pak díky
těmto experimentům může u soudu prokázat, zda člověk – třeba jako Jan
Masaryk – skočil z okna, nebo jej někdo vystrčil.
Zkoumá i chůzi, analyzuje údery a pády. Před soudem své vzorce a
výpočty pak musí obhájit, a protože soudci tuto vědu pochopitelně
neovládají, musí být pro ně jako vědec důvěryhodný.
Když už jsme u té důvěry, podávám mu práce bratří Bártů. Nezavání to
podvodem a la Plzeň?
Znamená to snad, že nejen lidé, kteří se stávají advokáty, státními
zástupci a soudci, podvádějí už při studiu? Že stejně se švindluje i
mezi těmi, kdo shromažďují důkazy, usvědčují „pachatele“ a mají moc
posílat lidi za mříže?
Profesor Straus je zklamán, že mě nemůže zasvětit do biomechaniky, tak
rád by o ní povídal. Místo toho musí kroutit hlavou a dobrých třicet
minut opakovat, že Bártové neopisovali. „Podíleli se na výzkumu. A ti,
co se na něm podílejí, mohou jeho výsledky používat. To, co tvoříme,
je nás všech. To považuji za seriózní, i obrázky byly kolektivní
práce,“ říká. Je tedy možné, aby roku 2004 Straus vydal kapitolu o
trasologii, za de facto tentýž text roku 2006 Matěj Bárta dostal titul
JUDr. a roku 2008 jej Straus vydal opět pod svým jménem?
Matematik zločinu pro to má vysvětlení. Kapitola o trasologii je prý z
učebnice pro bakaláře a základní poznatky se nemění. Mnohé z nich
dokonce pojmenoval už roku 1987 zakladatel české trasologie Viktor
Porada. Defi nice jsou defi -nice, nic nového na nich vymyslet nelze.
Proč má tedy Matěj Bárta za okopírování kapitoly pro bakaláře titul
JUDr.? A proč ta chvála, když Bárta junior jen papouškuje něco, co
vymyslel někdo v době, kdy mu bylo osm let?
Podnikatel Matěj Bárta, jenž ABL přejmenoval na Mark2 Corporation, se
dotazu diví. „Má práce z roku 2006 odpovídá době a požadavkům.
Absolutně nerozumím, o jaké podezření z korupce se má jednat. Profesor
Straus je největší odborník v dané oblasti, a je tedy logické, že jsem
čerpal i z jeho díla,“ odpovídá mailem. Neopomene připojit svůj
podpis. S titulem JUDr. před jménem, jak jinak.
Straus zase argumentuje, že mu bratři Bártové s jeho průkopnickým
výzkumem pomáhali. „Je to mravenčí práce, jeden člověk to neobsáhne.
Máte třeba 13 500 vstupních dat, která někdo musí naměřit, a z toho
pak vyleze jeden graf. Jsem jako generál vojska, řeknu, že se vydáme
určitým směrem. A potřebuji k tomu pracovité studenty. Všichni jsme
pak autoři celé materie poznatků,“ brání Bárty profesor.
A podobně se snaží hájit i poslanec Vít Bárta. „S panem profesorem
Strausem jsem spolupracoval již v době svého vysokoškolského studia.
Podílel jsem se v jeho pracovním týmu na dvou odborných zprávách. Šlo
o tyto texty: Závěrečná výzkumná zpráva grantu RN 19971998004 –
Forenzní aplikace biomechaniky, Praha 1998, a Závěrečná výzkumná
zpráva výzkumu realizovaného v letech 1997–2003 – Teorie a praxe
forenzní biomechaniky se zaměřením na biomechanický obsah
trasologických stop, Praha 2003.“ Vít Bárta tedy podle svých slov na
textu pracoval ještě dřív, než začal psát rigorózní práci. „Pokud je
některá pasáž mé rigorózní práce podobná textu pana profesora, je to
proto, že jsem se na jeho předchozích odborných pracích spolupodílel,“
oponuje Vít Bárta. Až na to, že on zrovna opisoval ze skript vydaných
dřív, konkrétně roku 1996. Chce tedy říct, že ve svých třiadvaceti
letech napsal tehdy docentu Strausovi kus skript z biomechaniky? A že
ho neocitoval Straus? Profesor v košili citrónové barvy nepřestává
kroutit hlavou.
„Chápejte, v té době Bártovi nebyli známí, byli to normální studenti.
Po tomhle rozhovoru si říkám, že mě asi měli lépe ocitovat,“ říká
nakonec kriminalista, jenž s oběma Bárty organizoval roku 2005
konferenci (platila ji ABL), na níž bezpečnostní experti řešili i
vymáhání práv duševního vlastnictví. Byli si tedy, dva roky poté, co
se stal JUDr. Vít Bárta, a rok před tím, než se JUDr. stal i Matěj
Bárta, velmi dobře vědomi, kde jsou hranice duševní krádeže a co je to
plagiátorství.
„Asi jsem byl až příliš velkorysý,“ sype si Straus popel na hlavu. A
nabízí se otázka, zda byli i Bártové velkorysí.
„Ne, ne, ne. Já jsem akademický člověk, mě zkorumpovat nikdo nemůže.
To ne. Já to dělám třicet let a dělám to srdcem,“ brání se profesor,
který, jak řekl, zvládne udělat maximálně pět posudků za rok.
Jenže, jak to říkal na začátku? „Každý pachatel za sebou nechává
stopy, protože nevěří, že by ho někdo odhalil.“ Kdyby se Vít Bárta
nezjevil v politice, nikdy by nikdo jeho rigorózní práci
nekontroloval. Zřejmě proto si asi za sebou nezametli ani tři experti
na stopy.
A možná že i matematik zločinu se někdy může přepočítat.
 

 


Reportáž vyšla roku 2012 v Reflexu